Pitrun Václav
Pozn.: U všech osob je uvedeno aktuální příjmení, rodné příjmení je (pokud se liší) uvedeno v závorce.

Rodné příjmení: Pitrun
Příjmení: Pitrun
Narození: 9. 8. 1913
Úmrtí: 17. 12. 1988, Čeložnice
Místo pohřbení: Kostec u Kyjova
Úmrtí: 17. 12. 1988, Čeložnice
Místo pohřbení: Kostec u Kyjova
Otec:
Pitrun František
Pitrun František, 16. 9. 1874
Matka: Pitrunová Cecilie (rozená Vykopalová) Pitrunová (Vykopalová) Cecilie, 8. 11. 1879

Matka: Pitrunová Cecilie (rozená Vykopalová) Pitrunová (Vykopalová) Cecilie, 8. 11. 1879
Sourozenci:
-
Pitrun František Pitrun František, 6. 4. 1907
-
Pitrun Bernard Pitrun Bernard, 6. 9. 1908
-
Pitrun Ambrož
Pitrun Ambrož, 16. 11. 1911
-
Pitrun Stanislav
Pitrun Stanislav, 19. 10. 1909
Bydliště:
- Farnost Vnorovy (?.?.1968)
Povolání:
- Tovaryšstvo ježišovo
Doplňující texty:
P. Václav Pitrun
Datum narození: 19.8.1913
Datum vstupu do řádu: 14.8.1931
Datum úmrtí: 17.12.1988
P. Václav Pitrun byl rodným bratrem P. Bernarda. Narodil se v Kelči u Hranic. Po obecné škole přišel na velehradské gymnázium. Po sextě v r. 1931 vstoupil do noviciátu na Velehradě. Dva roky do roku 1935 doplnil studia septimy a oktávy na gymnáziu v Praze - Bubenči a složil tam zkoušku dospělosti. Odjel potom na filosofická studia do
Lovaně v Belgii. Skončil je v roce 1938. Poté byl v konviktě v Praze - Bubenči, a po zabrání bubenečského gymnázia na Smíchově, prefektem pro výchovu studentů. V r. 1941 studoval teologii na provinčním teologickém ústavu u sv. Ignáce a po zabrání rezidence u sv. Ignáce na Strahově. Byl vysvěcen v roce 1944 na podjáhna a
jáhna. Měl být v tomto roce vysvěcen i na kněze. Byl však Gestapem zatčen, odsouzen na Pankráci a potom odvezen do Terezína. Když se po válce vrátil, byl vysvěcen na kněze dne 29. 6. 1945 u sv. Ignáce v Praze. Poslední rok teologie vystudoval v Heytroph College v Anglii a následující rok pak vykonal třetí probaci v Rhyl v
severním Walesu. V polovině roku 1947 se vrátil domů.
Když zahájilo gymnázium v Bohosudově vyučování, byl P. Václav Pitrun poslán do Bohosudova jako generální prefekt v konviktě. V této funkci se příliš neosvědčil, takže byl v r. 1949 poslán do Hradce Králové, kde byl ředitelem Mariánských družin studentů, mužů a jinochů, jezdil na kněžské rekolekce, dával exercicie, zpovídal v
kostele a pod., prostě pastorační práce. To mu jistě lépe svědčilo, ale všem těmto pracem mladého otce Václava udělal konec komunistický přepad klášterů. I on se octl s ostatními v lágru v Bohosudově. Nevím dobře podle jakých známek, ale brzy byl vytipován i s bratrem a poslán do Želiva. Tam byl do konce existence tohoto lágru a
přešel s ostatními "nepolepšitelnými" na Králíky vstříc svobodě skrze práci. Ale na počátku roku 1960 byl zatčen a s dalšími odvezen do Hradce Králové, kde se chystal jeden s pobočných procesů k hlavnímu ostravskému procesu s jezuity. P. Václav Pitrun byl v Hradci Králové odsouzen na čtyři roky. Trest odpykával ve Valdicích na
broušení skla.
V roce 1962 byl 10. května propuštěn na amnestii. Uchýlil se do blízkosti svého rodiště Kelče, do Valašského Meziříčí. Pracoval tam v továrně. Ještě před rokem 1968 dostal výpomocný souhlas při práci pomáhat tamní duchovní správě. Nakonec v r. 1968 se stal hned od počátku roku kaplanem ve Valašském Meziříčí. Ale v témže roce
byl na žádost provinciála přeložen do Vnorov, kde vznikla v duchovní správě malá komunita (P. Pilík a Fr. Juřica) P. Pitrun tam byl administrátorem. V r. 1970 došlo ke změně. Do Vnorov přišel P. Vojtek. P. Pitrun se stal administrátorem v Bílé Lhotě u Litovle, blízko hradu Bouzova. Odtud byl přeložen k Novému Jičínu do Rybí. Tam byl
církevním tajemníkem donucen odejít do důchodu. Koupil spolu se slečnou Hrabčíkovou, která mu v Rybí dělala hospodyni, domek se zahradou v Čeložnici u Kyjova. Státní souhlas tehdy ztratil, takže tam žil jen jako důchodce. Upravil rodinný domek na vhodné kněžské bydlení. Za nějaký čas, když bylo v děkanátě Kyjov zapotřebí
nějaké výpomoci,tamní děkan pro něho vymohl u státních úřadů souhlas. Tak jezdil do okolí zpovídat. Otec Pitrun se svým Trabantem (napřed tříkolkou) jezdil rád, ale neměl příliš dobrý řidičský postřeh. Měl několik "nevinných" havárek, které nevěstily nic dobrého. Poslední byla vážná. Byl v nemocnici i dva dny v bezvědomí, dost
polámán. Jeho pobyt v nemocnici byl ztížen jeho návykem na služby druhých, které mu tam ovšem nikdo nemohl v takové míře poskytovat. A tak se O. Pitrun dostal domů dřív, než bylo vhodné, bez rehabilitace. Sám vůli cvičit neměl, takže ztuhl a jeho pohyb byl stále horší, až se přestal hýbat samostatně vůbec. Přestal dokonce mluvit,
jen nanejvýš, když byl požádán, aby dal požehnání. To vyslovil docela přesně a jasně. Jinak buď vůbec neodpověděl, nebo řekl jen s úsměvem ano. Jezdíval tam za ním věrně O. Bilík a nosil mu sv. přijímání. Já jsem tam býval také často a sloužil jsem tam vždy mši svatou. Těžko bylo vědět, co všecko a jak vnímá a jaké má duchovní
myšlenky. Jeho utrpení bylo mnohaleté a jistě těžké. Byl pochován v Kostelci u Kyjova, kam Čeložnice, kde zemřel, patří farností.
P. Václav Pitrun
Datum narození: 19.8.1913
Datum vstupu do řádu: 14.8.1931
Datum úmrtí: 17.12.1988
P. Václav Pitrun byl rodným bratrem P. Bernarda. Narodil se v Kelči u Hranic. Po obecné škole přišel na velehradské gymnázium. Po sextě v r. 1931 vstoupil do noviciátu na Velehradě. Dva roky do roku 1935 doplnil studia septimy a oktávy na gymnáziu v Praze - Bubenči a složil tam zkoušku dospělosti. Odjel potom na filosofická studia do
Lovaně v Belgii. Skončil je v roce 1938. Poté byl v konviktě v Praze - Bubenči, a po zabrání bubenečského gymnázia na Smíchově, prefektem pro výchovu studentů. V r. 1941 studoval teologii na provinčním teologickém ústavu u sv. Ignáce a po zabrání rezidence u sv. Ignáce na Strahově. Byl vysvěcen v roce 1944 na podjáhna a
jáhna. Měl být v tomto roce vysvěcen i na kněze. Byl však Gestapem zatčen, odsouzen na Pankráci a potom odvezen do Terezína. Když se po válce vrátil, byl vysvěcen na kněze dne 29. 6. 1945 u sv. Ignáce v Praze. Poslední rok teologie vystudoval v Heytroph College v Anglii a následující rok pak vykonal třetí probaci v Rhyl v
severním Walesu. V polovině roku 1947 se vrátil domů.
Když zahájilo gymnázium v Bohosudově vyučování, byl P. Václav Pitrun poslán do Bohosudova jako generální prefekt v konviktě. V této funkci se příliš neosvědčil, takže byl v r. 1949 poslán do Hradce Králové, kde byl ředitelem Mariánských družin studentů, mužů a jinochů, jezdil na kněžské rekolekce, dával exercicie, zpovídal v
kostele a pod., prostě pastorační práce. To mu jistě lépe svědčilo, ale všem těmto pracem mladého otce Václava udělal konec komunistický přepad klášterů. I on se octl s ostatními v lágru v Bohosudově. Nevím dobře podle jakých známek, ale brzy byl vytipován i s bratrem a poslán do Želiva. Tam byl do konce existence tohoto lágru a
přešel s ostatními "nepolepšitelnými" na Králíky vstříc svobodě skrze práci. Ale na počátku roku 1960 byl zatčen a s dalšími odvezen do Hradce Králové, kde se chystal jeden s pobočných procesů k hlavnímu ostravskému procesu s jezuity. P. Václav Pitrun byl v Hradci Králové odsouzen na čtyři roky. Trest odpykával ve Valdicích na
broušení skla.
V roce 1962 byl 10. května propuštěn na amnestii. Uchýlil se do blízkosti svého rodiště Kelče, do Valašského Meziříčí. Pracoval tam v továrně. Ještě před rokem 1968 dostal výpomocný souhlas při práci pomáhat tamní duchovní správě. Nakonec v r. 1968 se stal hned od počátku roku kaplanem ve Valašském Meziříčí. Ale v témže roce
byl na žádost provinciála přeložen do Vnorov, kde vznikla v duchovní správě malá komunita (P. Pilík a Fr. Juřica) P. Pitrun tam byl administrátorem. V r. 1970 došlo ke změně. Do Vnorov přišel P. Vojtek. P. Pitrun se stal administrátorem v Bílé Lhotě u Litovle, blízko hradu Bouzova. Odtud byl přeložen k Novému Jičínu do Rybí. Tam byl
církevním tajemníkem donucen odejít do důchodu. Koupil spolu se slečnou Hrabčíkovou, která mu v Rybí dělala hospodyni, domek se zahradou v Čeložnici u Kyjova. Státní souhlas tehdy ztratil, takže tam žil jen jako důchodce. Upravil rodinný domek na vhodné kněžské bydlení. Za nějaký čas, když bylo v děkanátě Kyjov zapotřebí
nějaké výpomoci,tamní děkan pro něho vymohl u státních úřadů souhlas. Tak jezdil do okolí zpovídat. Otec Pitrun se svým Trabantem (napřed tříkolkou) jezdil rád, ale neměl příliš dobrý řidičský postřeh. Měl několik "nevinných" havárek, které nevěstily nic dobrého. Poslední byla vážná. Byl v nemocnici i dva dny v bezvědomí, dost
polámán. Jeho pobyt v nemocnici byl ztížen jeho návykem na služby druhých, které mu tam ovšem nikdo nemohl v takové míře poskytovat. A tak se O. Pitrun dostal domů dřív, než bylo vhodné, bez rehabilitace. Sám vůli cvičit neměl, takže ztuhl a jeho pohyb byl stále horší, až se přestal hýbat samostatně vůbec. Přestal dokonce mluvit,
jen nanejvýš, když byl požádán, aby dal požehnání. To vyslovil docela přesně a jasně. Jinak buď vůbec neodpověděl, nebo řekl jen s úsměvem ano. Jezdíval tam za ním věrně O. Bilík a nosil mu sv. přijímání. Já jsem tam býval také často a sloužil jsem tam vždy mši svatou. Těžko bylo vědět, co všecko a jak vnímá a jaké má duchovní
myšlenky. Jeho utrpení bylo mnohaleté a jistě těžké. Byl pochován v Kostelci u Kyjova, kam Čeložnice, kde zemřel, patří farností.
![]()
Pitrun
Josef * 24. 11. 1841 |
|
|
|||||
20. 1. 1869 | |||||||
![]()
Pitrun
František * 16. 9. 1874 |
|||||||
![]()
Pitrun
Václav * 9. 8. 1913 |
|||||||
Sourozenci:
![]()
Pitrun
František * 6. 4. 1907 ![]()
Pitrun
Bernard * 6. 9. 1908
Pitrun
Ambrož * 16. 11. 1911
Pitrun
Stanislav * 19. 10. 1909 |
Děti:
|
Partneři:
|
Datum vložení do databáze: 29.7.2015 9:30:09
Datum poslední úpravy: 5.10.2016 19:57:21
Datum poslední úpravy: 5.10.2016 19:57:21